Charakterizace látek

Enzymolyzát proteinů = řízené rozštěpení proteinů na jednodušší části, pomocí enzymatických reakcí.

Enzymy = Enzymy jsou biokatalyzátory, které z hlediska chemického složení se řadí mezi bílkoviny. Katalyzují většinu významných chemických reakcí, které probíhají v živém organismu. Enzymy jsou nepostradatelné především při metabolických procesech, při nichž vznikají nebo naopak rozkládají lipidy, sacharidy a bílkoviny. Enzymy působí specificky, neboť uskutečňují pouze určitý typ reakce. V buňkách jsou enzymy buď volné v cytoplazmě, nebo vázané na buněčné struktury (membrány). K svému účinku vyžadují určitou optimální teplotu (obvykle 37°C) a většinou neutrální prostředí. Některé žaludeční enzymy jsou však aktivní i v silně kyselém prostředí. Za vyšších teplot a v přítomnosti těžkých kovů (olovo, rtuť aj.) se enzymy znehodnocují. Enzymů je známo několik tisíc.

Fytostimulátory = látky biologického původu, stimulující metabolismus rostlinné tkáně.

Humusové látky = Humusové látky jsou přírodními chelatizátory kovových prvků, tím usnadňují jejich přijatelnost do metabolických procesů. Tak jsou definovány vztahy mezi humusovými látkami a stopovými prvky a tak jsou popisovány nepřímé efekty rozpustných humátů na rostliny.

Aminokyseliny = je v chemii obecně jakákoliv molekula obsahující karboxylovou (-COOH) a aminovou(-NH2) funkční skupinu. V biochemii se většinou tímto termínem rozumějí pouze alfa-aminokyseliny, tj. Takové, ve kterých jsou obě skupiny navázány na stejném uhlíkovém atomu. V ještě užším smyslu (například v molekulární biologii) se tímto pojmem většinou rozumí biogenní alfa-L-aminokyseliny – 20 základních stavebních složek všech proteinů (bílkovin). Aminokyseliny jsou součástí proteinů a peptidů, tedy strukturních bílkovin, enzymů i mnoha hormonů. To ale není jejich jediná funkce, jsou potřeba jako dárci uhlíkových řetězců k syntéze porfyrinů, purinů nebo pyrimidinů, přímo se účastní syntézy močoviny. Jejich deriváty, biogenní aminy, slouží kromě jiného jako neurotransmitery při nervovém přenosu (dopamin, noradrenalin aj.) nebo jako látky, které ovlivňují růst buněk (spermin, spermidin). Rozkladem některých aminokyselin v odumřelých tělech organismů vznikají tzv. Mrtvolné jedy – páchnoucí látky putrescin a kadaverin. Nadbytečné aminokyseliny, které nejsou hned zabudovány do proteinů, nejsou skladovány, ale jsou zbaveny dusíku a rozloženy. Při svém katabolismu poskytují uhlíkové kostry, které jsou dále zužitkovávány. Podle toho, do které metabolické dráhy vstupují a jaký může být jejich konečný produkt, se aminokyseliny dělí na aminokyseliny glykogenní, ketogenní a takové, které jsou glykogenní i ketogenní. Glykogenní aminokyseliny mohou být přeměněny na glykogen, ketogenní pak na tuk. V organismu neustále probíhá obnova proteinů a tedy i obměna jednotlivých aminokyselin. Aminokyseliny jsou syntetizovány de novo nebo přijímány s potravou; vyšší živočichové ztratili schopnost tvořit některé aminokyseliny a jsou závislí na jejich přísunu zvenčí – tyto esenciální aminokyseliny jsou nutnou součástí stravy. Rostliny a bakterie mají stále schopnost tvořit tyto aminokyseliny, protože u nich nacházíme metabolické dráhy, které živočichům chybějí – například šikimátová cesta k syntéze rozvětvených aminokyselin.

Cytokininy = jsou rostlinné hormony (fytohormony) nízkomolekulární látky (deriváty adeninu), které podporují dělení buněk a stimulují jejich metabolismus na úrovni transkripce a translace. Tvoří se převážně v kořenech, odkud jsou rozváděny do zbytku rostlinného těla. Mají řadu funkcí: ovlivňují růst kořenů, stimulují růst a dělení buněk a klíčení a zpomalují stárnutí rostlin.

Auxiny = jsou významná skupina rostlinných hormonů (neboli fytohormonů). Rostlinné hormony jsou organické sloučeniny vyrobeny v jedné části rostliny, a převáděny do jiné části. Působnost mohou mít kdekoliv během své dráhy, především však v místech, kam jsou transportovány. Lze říci, že auxin se účastní jako hlavní signální látka komplexní regulace počtu a rozmístění kořenů v prostoru. Rostlina se snaží maximálně optimalizovat rozložení svých kořenů, aby tím zlepšila svou pozici vůči konkurenčním rostlinám a urychlila svůj vývoj. Stimulují růst buněčné stěny v prodlužovací fázi, propustnost cytoplazmatické membrány, zakládání druhotných kořenů, produkci nukleových kyselin, inhibují růst při velmi vysokých koncentracích (řada látek různého chem složení, podobné účinky), jaro, léto.

Huminové kyseliny = (HA) a fulvokyseliny (FA) jsou látky o velkém rozsahu molekulových hmotností (2 000 − 200 000 g/mol), které obsahují trojrozměrné zesítěné molekuly, jejichž centrem je jádro aromatického charakteru, obsahující též kyslíkaté a dusíkaté heterocykly. Na toto jádro navazují řetězce alifatického charakteru s bohatým obsahem různých funkčních skupin.Jde o karboxylové a hydroxylové kyseliny, které se ještě nepodařilo zcela identifikovat. Na rozdíl od jiných složek humusu a kaustobiolitů jsou rozpustné ve vodných roztocích alkalií, kdežto v kyselém prostředí koagulují. Z jejich struktury tak vyplývá povrchová aktivita, disperzibilita, sorpční a chelátotvorné vlastnosti.
Molekulová hmotnost huminových kyselin se pohybuje v rozmezí 10 000 – 200 000 g/mol. Fulvonové kyseliny jsou méně aromatické, mají vyšší obsah kyslíkových skupin (karboxylů) a méně dusíku. Jejich molekulová hmotnost je 2 000 – 8 000 g/mol. Zůstávají rozpuštěné v kyselém prostředí. Frakce o molekulové hmotnosti nižší než 70 000 g/mol se označují jako nízkomolekulární a vyznačují se tím, že vykazují lepší vlastnosti.
Rozmanitá struktura huminových kyselin a obsah velmi různorodých funkčních skupin jednak činí tyto látky velmi vděčným studijním materiálem pro celou řadu vědeckých pracovišť, především pak zapříčiňuje celou řadu velmi zajímavých vlastností huminových kyselin. Jedná se především o vlastnosti spektrální, koloidní, elektrochemické, iontově výměnné a sorpční. Huminové kyseliny mají schopnost sorbovat těžké kovy vytvářením komplexů s funkčními skupinami (–COOH; –C=O; –OH) vázanými na povrchu huminových kyselin. Využití huminových kyselin v širokém oborovém spektru je předmětem dalšího výzkumu a vývoje.

Kyselina abscisová = je inhibiční fytohormon, zpomaluje růst rostlin, připravuje rostlinu na období vegetačního klidu. Strukturně patří mezi seskviterpeny. V rostlinách působí zpomalování některých procesů, zejména růstu nadzemních výhonků především potlačováním buněčného dělení v kambiu (druhotném dělivém pletivu) stonku; naproti tomu neomezuje, dokonce někdy i urychluje růst kořenového systému. Způsobuje také uzavírání pórů, čímž zabraňuje úniku vody z listů v dobách sucha. Kořenový systém při nedostatku vláhy v půdě produkuje větší množství kyseliny abscisové, která je pak transportována do listů. Ve stresových situacích zastavuje zrání plodů a v případě mimořádného stresu prudké zvýšení její hladiny způsobuje opadání nezralých plodů. V době mrazu zřejmě způsobuje opadávání listů a zbylých plodů. Všeobecně se účastní procesů přechodu rostlin do stavu vegetačního klidu (zimního spánku) a zabraňuje předčasnému rašení pupenů. Její zvýšená hladina indukuje syntézu zásobních bílkovin v semenech a v nich také zabraňuje jejich předčasnému klíčení. Inhibuje také působení giberelinů. Důležitou funkci má při likvidaci škod způsobených rostlinám různými patogeny tím, že indukuje transkripci zejména proteinázových inhibitorů, čímž urychluje stárnutí již poškozených buněk a buněk v jejich bezprostředním okolí, což může být rostlinou využíváno i v boji proti škůdcům.

Giberliny = stimulují mitózu v meristémech (jaro, léto),růst stonku a jeho článků, růst vegetativních a generativních orgánů kromě kořene, inhibují růst kořene.

Přípravek VERMAKTIV STIMUL je vhodný i pro ekologické hospodářství, jelikož je připraven ze zcela čistých přírodních zdrojů a to jak živočišného tak rostlinného původu, biotechnologickou přípravou.
Jmenovaný přípravek je jedinečný vzájemnou skladbou a kombinací účinných látek, která je umožněna patentovanou technologií stabilizace enzymů a účinných látek v roztoku. Přípravek je stabilní i při teplotách nad 30°C a lze dlouhodobě skladovat.
Obsahem a kombinací účinných látek, ředěním před aplikací, úsporou hnojiv, zvýšením odolnosti a souhrnem svých dalších vlastností (nárůst zelené hmoty, zvýšení výnosu, aj.) se podstatně liší od dosud podobných a v současnosti aplikovaných přípravků, na bázi alkalických hydrolyzátů či alginátů.

Přípravek VERMAKTIV STIMUL je zela netoxický pro všechny typy flory a fauny. Vstřebává se do 25 minut po postřiku a ošetřená vegetace lze ihned konzumovat, bez jakýchkoliv úprav.

Přípravek VERMAKTIV STIMUL, který se dostane při postřiku rostlin do půdy jak přímým postřikem, tak případným okapem, vyvolává silné pomnožení půdní mikroflóry, včetně bakterií. Toto působení zlepšuje životnost nitrifikačních bakterií, urychluje a zesiluje vstřebávání hnojiv (dusíku, fosforu, draslíku, aj.) kořenovým systémem (bakteriální symbióza), převodem nerozpustných a tudíž nevstřebatelných složek na rozpustné – vstřebatelné nepřímo zapříčiňuje odsolování zasolených či přehnojených půd a významně zlepšuje využití anorganických hnojiv hnojiv a tím snižuje množství jejich aplikace.